Z3V

10. listopadu 2006 v 17:53 | Zmrzlina |  Deník
Někdo ví, někdo ne, ale 3. - 5. 11. 2006 jsme byly na Závodu 3 vrchů v Teplicích! A jak to asi vypadalo? Čtěte dál…
Je pátek a konečně jsme všichni dorazili na nádraží v Lovosicích - na teplickou zastávku… Je nás jen pět, ale přesto ve vlaku naděláme dost hluku kvůli gumové kachničce. :)A kdože je těch 5 lidiček? No přece Zmrzka, Haňour, Tečka, Špunt a Eliška, jakožto člen servistýmu… Ale teď už musíme vystupovat na nádraží v Teplicích, kde na nás čeká Smíšek a samozřejmě jejich kachnička…
V klubovně teplickejch skautů nás přivítal Papouch a Opice a hned po nás chtěli peníze… Za chvíli přijel ještě Orlík a Švejk autem. Po ubytování byl nástup, zopakování pravidel, zodpovězení dotazů a už rychle spát…
Ráno vstát, zabalit si věci - druhou noc budeme spát někde jinde, nasnídat, umýt a už vyrážíme… V 5:30 vyběhl Špunt s Tečkou, v 6:15 Zmrzlina a Haňour a v 7:00 Švejk a Orlík… Naším prvním stanovištěm byl lom pod Pařezem. Tam bylo naším úkolem nejprve vylézt na skálu po lanovém žebříku a pak šel jeden člen dvojice slaňovat a ten druhý se odebral k Maximilanovi na disciplínu, která už nevím jak se jmenovala, ale bylo to něco s koněm. A jak to vypadalo? Mezi dvěma stromy bylo uvázané lano. Nad tímto lanem bylo přivázané ještě jedno, které ale mělo jeden konec volný… Pro splnění podmínek jsme se museli dostat na druhou stranu…
Dole nám Oskar zapsal trestné minuty, čekací čas a už jsme mohli vyrážet na další stanoviště, první vrchol, Milešovku!
Turistický ukazatel nás velice povzbuzoval - už je 0,5 km… Jenže ouha, chyba lávky! Po půl kilometru jsme došli k ceduli "Vrchol Milešovka", ale my byli asi tak v polovině. Náladu nám zlepšili až turisti, kteří nás povzbudili, že už je to jen kousek, a že na nás nahoře čeká teplý čaj… Ale radost nás brzy přešla, když nám zadali náš úkol…
Během tří minut jsme měli sestavit Českou republiku, která byla rozdělena na kraje… Někomu se podařilo sestavit Českou republiku, někomu jen Čechy, a tak inkasovali plný počet trestných bodů. Ještě stále jsme věřili, že se musíme každou chvíli obrátit zase směrem na Teplice… Přála jsem si, aby další kopec nebyl Lovoš, ale v tom mi Kecal dal novou mapu a oznámil, že můžeme pokračovat na Lovoš…
Nevím jak ostatní, ale Zmrlina a Haňour to vzaly přes Velemín, odkud pokračovaly po E55, přes pole, až k spleti cestiček, které vedou na Lovoš… Tady jsme měli za úkol namalovat kachničku pusou… Některé z výtvorů připomínaly spíš abstraktní umění:)
Na Lovoši jsme mohli využít půl hodiny odpočinku, kterou jsme využili k načerpání sil. Ale to už jsme museli pokračovat do Malých Žernosek k přívozu… Už nám bylo jasné, že tam budeme jezdit na lodi… Sejít Lovoš nejkratší cestou nám nedělalo žádný problém… V Malých Žernosekách už jen stačilo přeběhnout sinici, přejít někomu přes pozemek a bylo vidět další stanoviště u Labe…
Opravdu jsme jeli na pramicích, a k mému zděšení mi Šemík oznámil, že můžeme pokračovat na Hradiště. Ještě každá dvojice dostala novou mapu a už mohla manévrovat na lodi…
Nevím jak ostatní, ale jakmile Haňour a Zmrzlina vystoupily z lodě, veškerá únava opadla a úsměv se už z jejich tváří nevytratil… Ještě jsme popošly kousek po silnici a pak jsme to zalomily do sadu a vylezly až ve vsi Kamýk, kde jsme byli v září na výpravě… Většinou jsme šli jsme okolo hradu Kamýk, který byl osvětlen západem slunce.
Dál jsme to měli namířeno okolo Plešivce… Začalo se stmívat. Rychle přeběhnout silnici, během chvilky se dostat do Hlinný. Komu se nechtělo jít po značce, tak to vzal někomu přes pozemek rovnou na Hradiště… :)Po proklestění cesty byla na vrcholu vidět borovice, kterou si jistě spousta z nás pamatovala ještě ze Svojsíkáče…
Na vrcholu Hradiště na nás čekala Eliška, která byla evidentně zmrzlá… Tady jsme měli za úkol udělat takový cvičení s tyčí… No a pak už následoval jen sestup v naprosté tmě dolů do Skautské základny Mentaurov, kde na nás čekal výborný guláš a taky teplá sprcha…
Co k tomu ještě dodat?! Rozhodně by nikoho z nás nenapadlo, že pojedeme do Teplic, abychom chodili po "našich" kopcích a už vůbec ne to, že dojdeme do Litoměřic… Každopádně jsme si závod maximálně užili. Už se strašně moc těšíme na příští rok a nikdy nezapomeneme na cenné zkušenosti, které jsme získali a už vůbec ne na to, co jsme zažili a viděli - třeba v neděli tu spoustu invalidů :)…
A jaké by mohlo být motto tohoto extrémního závodu?
HLAVNĚ DOJÍT!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Papouch | 10. listopadu 2006 v 18:35 | Reagovat

Ke gratulacím se samozřejmě připojuji! A budu se těšit příští rok jako Váš soupeř. Tedy doufám, že se nenechám moc zahanbit ;-)

2 Špunt | E-mail | 11. listopadu 2006 v 2:15 | Reagovat

Ano, děkuji za gratulaci ;o) Ukázalo se, že nejdůležitější je orientace a rychlost je až na druhym místě :-P

3 Papouch | 11. listopadu 2006 v 15:39 | Reagovat

Tak s tou orientací to mohu jenom potvrdit a mluvím z vlastní zkušenosti z prvního ročníku Z3V :-D I když vlastně ani na té orientaci tehdy moc nezáleželo. Je to o vůli!

4 Ježek | 1. prosince 2006 v 21:51 | Reagovat

Sláva všem přeživším, čest ostatním :-)

Příští rok znovu ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama